Dokud jsem neobjevil svět FIRE a osobních financí, bylo jasné, co dělat s penězi -> něco si za ně koupit. Jak už jsem psal, moc jsem nechápal účel spoření a investování na budoucnost. Peníze přece vždycky byly a vždycky budou. Toto se proměnilo po mém nakoupení do problematiky FIRE do opačného extrému. To znamená investovat, investovat, investovat. Co nejvíc ušetřit, pár let to vydržet a pak být finančně nezávislý. Super plán. O jeho mezerách jsem psal v minulém článku.

V tuto chvíli jsem myšlenkově dělil a udržoval na našich účtech tyto různé škatulky peněz:

1. Provozní peníze (víceméně měsíční příjmy a výdaje na běžných účtech)
2. Pojistná rezerva (ideálně 6x měsíční výdaje, pro případ výpadku příjmů, ztráty zaměstnání apod., abychom komfortně nějakou dobu přežili)
3. Dlouhodobé investice (ideálně je nikdy neprodat a žít z nich v důchodu, typicky akcie a nemovitosti)

No jo. Ale co když bychom si chtěli třeba koupit chalupu? Nebo nové auto? Nebo cokoliv většího, na co nenašetříme v řádu měsíců?

Na podobné věci si samozřejmě můžeme separátně spořit. Pokud o nich víme dopředu. Ale život se vyvíjí, naše představy taky a nejde všechno naplánovat. Mohli bychom pro tyto účely například navyšovat naši pojistnou rezervu, ale ta leží primárně na spořících účtech (které nyní mají OK výnos, ale bude se snižovat) a její primární funkcí je být okamžitě dostupná a ideálně neztrácet příliš hodnoty oproti inflaci. Ale žádný extra výnos od ní člověk nečeká. Takže když by v ní leželo příliš velké množství peněz po dobu několika let, připravovali bychom se o potenciální výnosy.

Nebo bychom mohli odprodat část našich dlouhodobých investic, ale to jde přímo proti jejich dlouhodobé podstatě. Zároveň může jejich hodnota klesnout klidně o 30 nebo 50 % za rok a není úplně ideální v takový moment prodávat. Plus také člověk musí udělat nové rozhodnutí se všemi spojenými těžkostmi – nejistota, pochyby, nerozhodnost a případně výčitky. Lepší je mít od začátku jasná pravidla typu „investice na důchod prodám až v důchodu, do té doby na ně nesahám“ a těch se držet, protože se tím vyhne potenciálně špatným rozhodnutím v budoucnu. Je potřeba se takto psychologicky pojistit dopředu a přechytračit se.

Co tedy dělat, pokud tušíte, že si v horizontu několika let budete chtít něco pořídit, ale nevíte, kolik to bude stát ani co to bude?

Odpověď jsem našel (jak jinak) v knížce The Value of Debt, která se primárně týká přístupu k dluhu a jak s ním pracovat v průběhu života, ale odnesl jsem si i myšlenku tzv. Big Life Changes fondu. Vysvětlím, o co se jedná.

Big Life Changes fond

Big Life Changes fund je část střednědobě zainvestovaných peněz (3-10 let), jejíž účelem je potenciální větší nákup, úhrada nákladů na přestěhování na druhou stranu zeměkoule, nebo cokoliv jiného, o čem nyní nevíte, ale můžete v budoucnu chtít udělat. Příliš se neliší od prostého spoření, pouze nemá konkrétní účel a místo spořícího nebo termínovaného účtu leží peníze zainvestované se střední mírou rizika (např. kombinace akcií, dluhopisů či jiných nástrojů, od kterých očekáváte výnos na úrovni cca 6 % a menší míru volatility). Rozdíl oproti dlouhodobým investicím na důchod je v tom, že u těchto peněz počítáte s tím, že je někdy v budoucnu vyberete a koupíte za ně třeba nemovitost. Technicky je tedy použijete na spotřebu, jen až někdy v budoucnu, třeba za pár let.

Druhá otázka ale zní, jak rozdělit úspory do jednotlivých škatulek – zvýšení finanční rezervy, dlouhodobé investice, Big Life Changes fond? Z hlediska výnosů (ale i třeba rizika) je totiž dost zásadní pořadí, ve kterém budete jednotlivé škatulky naplňovat. Když byste v průběhu života nejprve ze 100 % jen spořili na důchod do dlouhodobých investic (které můžou být i dost nelikvidní), může vás ohrozit například náhlá ztráta zaměstnání, protože nebudete mít žádnou finanční rezervu. Pokud budete nejdřív tvořit finanční polštář (který může být dle vašeho postoji k riziku i dost velký a jeho tvorba vám zabere několik let), připravujete se v mezičase o potenciální výnosy z dlouhodobých investic.

Se svým optimalizačním mindsetem jsem se s touto otázkou nemohl dlouho popasovat, ale odpověď jsem opět našel v knize. A vcelku jednoduchou.

Začnete tím, že si spočítáte, kolik peněz máte v jednotlivých škatulkách – ve finanční rezervě, dlouhodobých investicích a Big Life Changes fondu. A pak si řeknete, kolik byste v nich chtěli mít ideálně. Pak už jen každý měsíc (nebo kvartálně, ročně) rozdělujete přebytky na jednotlivé účty poměrem podle toho, kde je největší mezera.

Účel peněz	Aktuální stav	Cílový stav	Mezera	Mezera %
Pojistná rezerva	500 000 Kč	850 000 Kč	350 000 Kč	25,00%
Investice na důchod	1 500 000 Kč	1 850 000 Kč	350 000 Kč	25,00%
Big Life Changes fond	300 000 Kč	1 000 000 Kč	700 000 Kč	50,00%

Pokud potřebujete rozdělit 10 000 Kč, vynásobíte tuto částku procenty v posledním sloupci.
Na pojistnou rezervu tedy pošlete 10 000 * 0,25 = 2 500 Kč, na důchod také 2 500 Kč a do Big Life Changes fondu 5 000 Kč.

Tímto způsobem v průběhu času zajistíte to, že všechny škatulky rostou harmonicky a nemusíte mít stress z toho, že buďto jenom spoříte, nebo jenom dlouhodobě investujete.