Od roku 2011, kdy jsem se přestěhoval do Prahy kvůli vysoké škole, jsem bydlel asi v šesti různých bytech s různými spolubydlícími. Nejdříve se spolužákem z gymplu, potom se svým Společníkem z firmy. Cca od roku 2017 už jsem bydlel sám. Což se docela hodilo, protože jsme se díky tomu mohli s mojí Ženou asi po 4 měsících vztahu sestěhovat do mého bytu.

Nebyl to byt nijak velký, cca 60m2 2+1 na Žižkově se spoustou neduhů (papírové stěny, šílené vedro v létě), ale byl jsem na něj zvyklý, byl za výbornou cenu (cca 12 tisíc měsíčně) a nějak jsem se necítil na to, kupovat si vlastní bydlení. Obzvlášť když jsem viděl ceny pražských bytů.

Žena ale měla jiný názor. Vadilo jí, že si bydlení nemůže uzpůsobit přesně podle svého, více vnímala všechny chyby, které já už ze zvyku přehlížel a také brala vlastní bydlení jako dobrou investici, i když bychom měli platit vyšší splátku hypotéky než současný nájem. Já mírně preferoval lepší měsíční cashflow dané nižším nájmem, ale jak už to tak dopadá, začali jsme hledat vlastní bydlení.

Vzhledem k tomu, že to měla být zatím největší investice mého života, nechtěl jsem to uspěchat. Zároveň „vlastní bydlení“ může znamenat dost odlišné věci:

• nový byt
• byt před rekonstrukcí
• postavit dům
• koupit starší dům a rekonstruovat
• koupit nový dům

To byly víceméně možnosti, nad kterými jsme uvažovali. A samozřejmě lokalita.

Strávili jsme dlouhé týdny diskusemi nad tím, co by pro nás bylo nejlepší. Jaké jsou výhody toho či onoho. Pro podobně velké životní změny doporučuji knížku Designérem vlastního života, která mi pomohla zamyslet se nad tímto rozhodnutím z trochu jiného úhlu pohledu. Řešil jsem hlavně, jak volba bydlení a lokality ovlivní náš každodenní život.

Pokud bychom koupili podobně velký byt, v jakém jsme bydleli, někde na Žižkově, vlastně by se nic nezměnilo. U bytu by největším přínosem byla terasa, která by učinila pražské léto snesitelnějším a mohli bychom ní pořádat letní grilovačky. Bohužel u starých žižkovských bytů terasy víceméně neexistují, maximálně menší balkony, které ale grilovačky tak úplně neumožňují. U nové výstavby už terasy jsou, ale zase ta cena – byli jsme dokonce na dvou schůzkách ohledně bytu v novém developmentu Žižkovské pavlače, nicméně za asi 70m2 byt s terasou bychom zaplatili 10 mil. Kč. A ještě bychom bydleli až za rok a půl, přinejlepším.

Tak jsme se přeorientovali na domy za Prahou. Od začátku jsem byl mírně proti tomu, abychom si dům stavěli – zaprvé s tím pochopitelně nemáme žádnou zkušenost ani znalosti, takže bychom si to nedokázali dobře ohlídat, zadruhé bychom na vlastní bydlení čekali několik let. Navíc mě nová satelitní výstavba trochu odpuzuje – upravené zahrádky, pozemky optimalizované na zisk developera, dlouhé mrtvé ulice. Takový život bez duše. Na druhou stranu pohodlný a bezproblémový.

Proto jsem se nejvíc přikláněl k volbě, která se nakonec ukázala jako vítězná – koupit dům, který by nepotřeboval nutně rekonstrukci k tomu, aby byl obyvatelný, ale zároveň měl potenciál na to, abychom si ho přizpůsobili k obrazu svému.

Limitovaní jsme byli cenou a dobou dojíždění. Jako výchozí bod jsme brali nemocnici, kde žena pracuje a ještě několik let to tak bude. Ta se nachází na severním okraji Prahy, proto jsme hledali zejména tímto směrem. Maximální doba dojezdu byla 45 minut autem. Díky ústecké dálnici nám to umožnilo poměrně široký rádius, mohli bychom bydlet až za Mělníkem u Kokořínska, což je naše oblíbená lokalita, kde jsme měli i svatbu.

Celkem jsme se byli podívat asi na 4 domy, jeden horší než druhý, než jsme našli náš stávající minidomek. Je zajímavé, jak opravdu každé zboží má svého kupce a co je pro jednoho nepřekročitelná bariéra, druhému může učarovat. I když má dům víceméně stejný půdorys jako byt na Žižkově, má svůj genius loci a hlavně zarostlou zahradu s ovocnými stromy, která nám přišla skoro důležitější.

Cca 60m2 obytné plochy (+ zatím neobyvatelné podkroví, které ale budeme rekonstruovat) a cca 800m2 zahrady. Cena mi přišla o trochu vyšší, než by musela být, ale během naší první prohlídky byli už asi 3 další zájemci, takže jsme nechtěli příliš váhat a necítil jsem ani prostor na smlouvání o ceně.

Zatím jsme tady hodně spokojení, dáváme do pořádku zahradu a plánujeme letos i rekonstrukci, která by z minidomku měla udělat už důstojně velký dům připravený i na případné děti.