Šetření mi nikdy nebylo vlastní. Tím pádem ani investování, protože jsem jaksi neměl co investovat. I když není to úplně tak pravda – v začátcích podnikání jsem do firmy investoval 100 tisíc, které jsem dostal od své matky a pak si ještě 300 tisíc půjčil ve formě spotřebitelského úvěru, který sice splácím ještě teď, ale bez něj bych firmu rozjížděl o dost pomaleji.

Když člověk podniká, obzvlášť pokud mu firma roste pod rukama, je to trochu něco jiného než v zaměstnání. Rostoucí firma totiž skoro jistě potřebuje velké množství peněz na to, aby svůj růst ufinancovala. Pokud samozřejmě nemáte investory. A pokud ve firmě potřebujete každou korunu, tak nedává moc smysl si brát více peněz, než potřebujete k přežití. Ve firmě má vlastní kapitál totiž často větší rentabilitu, než jakou zvládnete získat na kapitálových trzích, v nemovitostech, nebo jinde.

Jednoduchý příklad. Firma má aktiva v hodnotě 10 mil. Kč, z toho 5 mil. Kč je vlastního kapitálu (buďto vaše peníze, které jste do firmy vložili, nebo nerozdělený zisk let minulých, tzv. samofinancování) a 5 milionů máte půjčených od banky. Pokud s tímto kapitálem zvládnete vygenerovat tržby 50 mil Kč a zisk řekněme 5 milionů (což není vůbec nereálné), máte ROE (return on equity, rentabilita vlastního kapitálu) ve výši 100 %.

V roce 2019 bylo naše firemní ROE 33 %. Což je stále o hodně víc, než co člověk může standardně očekávat od akciového trhu. Tak proč tedy nenechávat peníze ve firmě i nadále? Mám pro to hned několik důvodů.

První z nich je diverzifikace. Mít vlastní kapitál investovaný pouze ve své firmě znamená mít „všechna vajíčka v jednom košíčku“. Pokud je to dobrý košíček, což zatím byl, znamená to i nadprůměrné výnosy. Ale tím, jak nám vlastní kapitál přibývá a zisk se nezvyšuje ve stejné proporci, klesá nám i jeho navrátnost. Takže dává větší smysl část peněz postupně přesouvat i do jiných investic a tím diverzifikovat riziko.

Druhá věc je učení se. I když plánuji investovat asi nejjednodušeji, co jde (průběžně kupovat ETFka kopírující celý trh), stejně si myslím, že například psychologický aspekt bude poměrně náročný. Myslím, že mám velkou toleranci rizika, ale pokud by moje portfolio pokleslo o 50 % a trvalo to několik let, nevím, jak moc odolný bych byl. Ale chci to zjistit.

Třetí věc je lenost. I když mě stále práce velmi baví a nevím, co bych dělal bez ní, svým založením jsem líný. A nemuset pracovat a přesto mít „zaručený“ příjem, na to já slyším.

Peněz mám dost. Proč jich mít ještě víc?

Vždycky jsem žil s přesvědčením, že peněz mám dostatek. Peníze vždycky byly. A vždycky taky budou. Aspoň si to myslím. A na co nemám, o tom se vnitřně přesvědčím, že nepotřebuju. Zároveň mým cílem v životě není vydělávat co nejvíc peněz, i když je to u podnikatelů běžné. Už teď cítím, že žiju v dostatku a víc vlastně nepotřebuju.

Pokud by mým cílem bylo mít peněz co nejvíce a byl to středobod života, hodně by mi to zjednodušilo rozhodování téměř ve všem. Ale není to tak. Dříve jsem nějak podvědomě tušil, že šetřit je „správné“ a ušetřené peníze by se měly investovat. Ale proč, když vlastně víc peněz nepotřebuju?

Zní to možná hodně zvláštně a naivně, ale pro mě by asi bylo zvláštnější dělat něco jenom pro to, že se „to tak dělá“. Nedokázal jsem si představit dostatečně dlouhý horizont, nebo důvod, proč bych se vlastně do investování měl pouštět, když mi akorát bude narůstat hodnota mých investic, ale „správně“ bych je měl vlastně držet nadosmrti. Takže z nich vlastně ani nic nebudu mít. Jen se můžu kochat pohledem na dashboard u nějakého brokera.

Tenhle problém mi pomohlo rozseknout pár knížek o FIRE, které jsem přes svátky přečetl. V momentě, kdy cílem není jenom prachsprosté zvyšování hodnoty investic, ale klíčový moment finanční svobody, kdy příjem z investic pokryje vaše životní náklady, všechno do sebe zapadlo.

Inspirativní byly také příběhy lidí, kteří už v brzkém důchodu jsou a rozhodně to neznamená, že jenom sedí doma a koukají na televizi. Naopak. Spíše věnují svůj čas rodině a dělání různých dobrých věcí bez ohledu na to, kolik z toho budou mít peněz. A to by mohla/měla být i moje cesta.

Mým současným cílem tedy je, aby investice pokrývaly mé měsíční náklady a to mi umožnilo ještě svobodněji se rozhodovat, čemu se budu věnovat. A doufám, že se postupem času nezkazím a velká část mých aktivit bude zaměřená na dělání dobra i pro ostatní.