Když jsem se začal více zajímat o investování, narazil jsem na filozoficko/psychologický problém – proč vlastně spořit a investovat? Ke spoření jsem nikdy vztah neměl, protože jsem zastával názor, že peníze byly a budou (a ony byly a jsou). Nakonec jsem přijal, že určitá míra bezpečí a jistoty daná naspořenou peněžní rezervou se opravdu hodí. Ale proč investovat? Každý samozřejmě odpoví – abych měl víc peněz! Složené úročení, osmý div světa a tak dále a tak dále. Jakožto podnikatel bych s tím neměl mít problém – cílem podnikání je přeci vydělat co nejvíc peněz! Net worth. Ebitda. Exit. Co jiného?

Když jsem se ale nad tím zamýšlel dál, nebylo mi vůbec jasné, co se zainvestovanými penězi budu dělat v konečném důsledku. Průběžně budu kupovat akcie (nebo cokoliv jiného investičního), ony mi budou růst na hodnotě, můj majetek v nich uchovaný se bude zvětšovat…a co pak? Co s ním budu dělat? Musím mít nějakou end-game. Pokud mi teda nestačí kochat se tím, jak se mi zvyšuje číslo na účtu u brokera.

Investiční end-game

První dobrou odpověď na otázku, jaká je end-game investování, mi poskytlo hnutí FIRE. V něm jde o to naspořit a zainvestovat tak vysokou částku, aby hodnota portfolia dosáhla ideálně 25-násobku našich ročních výdajů. V ten moment z něj můžeme vcelku bezpečně 4 % ročně odebírat a z těchto peněz žít. A nemuset pracovat. Paráda.

Problém je v tom, že já pracuju rád. Tím, že podnikám, mám i velkou míru svobody a můžu si práci přizpůsobit svým potřebám. Není to tak, že by mě každou neděli poléval studený pot, že v pondělí zase musím do práce. A neberu práci jako něco špatného. Naopak. Pokud kvůli ní nezanedbáváme ostatní aspekty našeho života (primárně rodinu a vztahy), není moc lepších a přínosnějších věcí.

Přečetl jsem o FIRE nespočet knih a 2-3 roky se mě tato myšlenka hrozně držela. Ale ve výsledku jsem naznal, že ve striktní podobě (tzn. snažit se co nejdříve jít do předčasného důchodu), to není pro mě. Cílovkou těchto knih jsou spíše lidé v zaměstnání, kteří více či méně trpí a chtějí přestat trpět. To není úplně moje situace.

Asi nejlepší odpověď na otázku, proč investovat, jsem dostal až teprve nedávno v knížce Just Keep Buying. Autor Nick Maggiulli (z blogu OfDollarsAndData.com) v ní udává 3 základní důvody, proč investovat:

1. Spořit pro své budoucí já
2. Uchovat hodnotu peněz
3. Nahrazovat svůj lidský kapitál finančním

Když to vezmu postupně – spoření se mnou nikdy moc nerozonovalo. V podnikání se daří stále lépe a pořád věřím, že můj příjem do budoucna se bude ještě zvyšovat. Proč tedy spořit teď, když v budoucnu budu pravděpoboně vydělávat víc a moje základní výdaje se zase tak zásadně zvyšovat nebudou (=nesním víc než jeden oběd denně)?

Uchování hodnoty peněz je legitimní důvod, inflace je sviňa a bránit se člověk musí. Ale prvním předpokladem je, že máte nějaké zásadnější množství peněz na účtě. Pokud ne, nemáte se proti čemu chránit.

Třetí důvod – nahrazování lidského kapitálu – se mnou rezonoval nejvíc. Lidský kapitál v pojetí autora by se dal přeložit jako naše schopnost vydělávat peníze. Ta se nejdříve zvyšuje, ale od určitého bodu – jak stárneme a síly ubývají, začne přirozeně snižovat. Naštěstí se s tím nemusíme smířit a postupně utlumovat naši životní úroveň, ale dopomoct si právě finančním kapitálem, který bude pracovat za nás. Což mi je jako přirozeně línému člověku velice sympatické.

Mohlo by to vypadat nějak takto:

Během života člověk postupně investuje a nahrazuje svoji schopnost vydělávat peníze (= lidský kapitál) kapitálem finančním. V 65 letech jde do důchodu a žije pouze ze svého portfolia, ze kterého ubírá cca 4 %, aby se jeho hodnota v čase ideálně nesnižovala.

To vcelku dává smysl. Ale pořád ještě není odpověď kompletní, protože na konci našeho života nám zbyde ideálně celé naše zainvestované portfolio.

Umřít s nulou

A tehdy přichází na scénu kniha Die With Zero, která pro mě byla hodně přelomová, protože spoustu naprosto samozřejmých a v investorské/FIRE komunitě omílaných myšlenek (např. pravidlo 4 %) převrací na hlavu a nabízí odlišný, čerstvý pohled.

Základní „inovace“ přístupu Umřít s nulou je, že se nesnažíte ze svého portfolia odebírat ideálně jen každoroční výnos, ale bezostyšně snižujete i základní kapitál. Cílem totiž je, že v momentě své smrti budete mít na účtu přesně 0 Kč. Proč? Protože každá koruna, která vám zbyde, znamená promarněnou příležitost získat nějaký zážitek za vašeho života, případně čas zbytečně strávený prací.

Na grafu by to mohlo vypadat nějak takhle:

Určitě máte tisíc otázek, jak se v tomto modelu řeší to či ono, zkusím krátce na ty nejčastější odpověďet:

• Ale já přeci nemůžu vědět, v kolika letech umřu? Ale dá se to dobře odhadnout z tabulek průměrného dožití a pro sichr můžete přičíst 5-10 let.
• A co děti? Ty nedostanou nic? Dostanou, ale dáte jim to už za svého života, ideálně co nejdřív, aby z peněz měli co největší užitek. Pokud dostanou velký balík peněz v době vaší smrti, když jim bude 50-60 let, už to jejich život pravděpodobně nijak zásadně nezmění.

Oproti tradičnímu FIRE modelu to má prakticky jen 2 důsledky: nepotřebujete mít zainvestováno tolik peněz, protože si můžete dovolit o něco vyšší procento, které z portfolia budete odebírat; a svým dětem (nebo komukoliv jinému) předáte peníze mnohem proaktivněji už za svého života. A pokud přijmete i další teze z knížky, např. že cílem života je maximalizovat množství zážitků, pravděpodobně budete žít i mnohem pestřejší/plnější/lepší život.

Proč tedy investovat?

Možná se s touto otázkou nebudete tak prát, jako já. Možná prostě „chcete mít víc peněz“ a to vám stačí. Možná si jednoduše investujete na důchod. Ale možná vás tento článek ponoukne k tomu se aspoň na chvíli zamyslet nad tím, proč vlastně investujete. A jestli to dává smysl tak, jak to aktuálně děláte.